Dětská obezita v ČR: Nemoci našich babiček dnes začínají ve dvaceti!

Ještě před pár desítkami let byla obezita a cukrovka 2. typu typická pro seniory. Dnes ale lékaři běžně vidí vysoký tlak, prediabetes nebo metabolický syndrom i u lidí kolem dvacítky – a kořeny problému často sahají do dětství.

Jak jsme na tom v Česku se zdravím dětí, co říkají statistiky a co lze dělat, aby naše děti „nerostly do šířky“, ale do síly a zdraví?

Jak přibírají české děti – čísla bez příkras

Každé páté dítě má nadváhu či obezitu

Podle dat WHO a českých analýz má v Evropě nadváhu nebo obezitu už kolem 20 % dětí a dospívajících. Česká republika tento trend kopíruje a nárůst je zřejmý hlavně u chlapců!

Státní zdravotní ústav a další projekty upozorňují na několik alarmujících faktů:

U dětí ve věku 13–17 let vzrostl podíl dětí s nadváhou zhruba z 10 % na 25 % od poloviny 90. let po současnost.
U 6–7letých dětí je nadváha kolem 20–21 % a obezita kolem 8 %.
V některých souborech měření mělo obezitu 16,4 % dětí, přičemž více než polovina z nich trpěla těžkou (extrémní) obezitou nad 99. percentilem.

Jinými slovy – z problému „pár dětí navíc“ se stává běžná realita.

Proč děti v Česku tloustnou?

1. Obezitogenní prostředí: levné kalorie všude kolem

Dítě dnes prakticky nemá šanci se „cukrovému světu“ vyhnout:

levné limonády a energy drinky,
sladké snacky a ultra zpracované potraviny,
fast food s velkými porcemi za relativně málo peněz,
automaty u škol, benzinek a v nákupních centrech.

Energie je levná a dostupná, ale kvalitní živiny – bílkoviny, vláknina, zdravé tuky – jsou často až na druhé koleji.

2. Sladkosti místo normálního jídla

Velký problém není jen „kolik sladkého děti snědí“, ale kdy to sladké jedí.

Často vidíme, že:

dítě si dá sušenku, tyčinku nebo sladký nápoj místo snídaně,
místo dopolední nebo odpolední svačiny dostane čokoládu nebo sladké pečivo,
v nejhorším případě si dá sladkosti místo večeře – protože „už něco jedlo“ nebo "stačí něco malého".

Tím se děje několik věcí najednou:

dítě nedostává plnohodnotné jídlo (bílkoviny, vláknina, kvalitní tuky, mikronutrienty),
hladina cukru v krvi prudce vyletí a pak zase spadne – dítě je unavené, protivné, má brzy znovu hlad a chuť.
sladkosti se v hlavě dítěte začnou zapisovat jako „normální jídlo“, ne jako výjimečné zpestření.

Když se tohle děje dlouhodobě, dítě si vytvoří vzorec: „řádné jídlo = sladké“. A pak je velmi těžké vysvětlit, proč má být najednou večeře něco jiného než rohlík s nutellou nebo balíček sušenek.

3. Málo přirozeného pohybu, hodně sezení

Pohyb z běžného dne mizí:

méně chození pěšky, všude vozí auto nebo MHD,
místo hry venku tráví děti volný čas u mobilu, počítače nebo televize,
mnoho kroužků je sedavých (doučování, kroužky u PC, atd.).

Tělo přitom bylo „navržené“ na pohyb. Když ho nemá, přebytky energie se velmi rychle ukládají.

4. Spánek, stres a „jídlo za odměnu“

Děti spí méně, často ponocují u obrazovek, jsou pod tlakem školy a aktivit. Nedostatek spánku a stres zvyšují chuť na sladké a tučné – tělo hledá rychlou energii a uklidnění.

K tomu se přidává:

jídlo jako odměna („dostal jsi jedničku, tady máš sladkost“),
jídlo jako náplast na emoce („nebreč, koupím ti něco dobrého“).

Postupně se tak vytváří vztah, kdy jídlo řeší nudu, stres, smutek i radost.

Obezita bolí víc děti z "chudších" rodin

Studie HBSC ukazuje, že děti z ekonomicky hůře situovaných rodin jsou nadváhou a obezitou ohrožené výrazně více – asi 27 % z nich má nadměrnou hmotnost (9 % obezitu), oproti 18 % (4 % obezita) u dětí z "bohatších rodin".

Znamená to, že velký vliv má i prostředí – dostupnost kvalitního jídla, možnost sportovat, vzory v rodině.

Nejde tedy jen o „slabou vůli“ jednotlivců, ale i o prostředí:

jaké jídlo je doma dostupné,
zda si rodina může dovolit kvalitní potraviny,
jestli má dítě možnost sportovat,
jak vypadá běžný den rodičů – tedy vzor, který kopírují.

Nemoci, které „patřily starým“, dnes začínají ve 20 letech

Dětská obezita není jen estetický problém. Je to zrychlený vstup do nemocí, které byly dříve spojovány s vyšším věkem.

1. Cukrovka 2. typu

Diabetes 2. typu se dříve označoval jako „stařecká cukrovka“. Dnes už to neplatí – odborníci upozorňují, že postihuje čím dál mladší věkové kategorie.

V ČR má cukrovku 2. typu zhruba každý desátý člověk; celkově jde asi o milion obyvatel, další statisíce o své nemoci zatím nevědí.
Do roku 2030 se předpokládá nárůst na cca 1,3 milionu diabetiků

U obézních dětí a dospívajících je několikanásobně vyšší riziko, že si obezitu ponesou do dospělosti a s ní i diabetes a jeho komplikace.

2. Metabolický syndrom

Metabolický syndrom je „balíček“ problémů:
břišní (abdominální) obezita, vysoký tlak, zvýšený cukr, zvýšené tuky v krvi.

V české dospělé populaci se vyskytuje u přibližně třetiny mužů a čtvrtiny žen.
Data z evropské studie ukazují, že už ve věku 25–34 let má metabolický syndrom kolem 10 % lidí, a s věkem podíl strmě roste.

U dětí se prevalence liší podle studie a definice, ale:

u neobézních dětí se uvádí 2–15 %,
u obézních dětí 9–50 % – tedy až polovina obézních dětí může mít některou formu metabolického syndromu.

Jinými slovy: dítě s výraznou nadváhou dnes má reálnou šanci, že v mladé dospělosti „splní kritéria“ pro metabolický syndrom.

3. Vysoký krevní tlak a kardiovaskulární riziko

U obézních dětí se častěji objevuje:

zvýšený krevní tlak,
poruchy tukového metabolismu (vysoký LDL cholesterol, triglyceridy),
ztluštění cévní stěny už v mladém věku.

To vše zvyšuje riziko infarktu a mrtvice ve 30–40 letech – tedy v období, kdy by člověk měl být na vrcholu sil.

Co s tím? Prevence, která dává smysl (a jde zvládnout)

Dobrá zpráva: Nejde o „osud“. Spoustu věcí můžeme ovlivnit doma, ve školách i na úrovni obcí a státu.

Wide_hero_image_for_a_health_and_nutrition_blog_article_about_childhood_obesity_prevention__real_pho

1. Co mohou dělat rodiče

a) Nastavit doma normální (ne dokonalé) prostředí

Sladké nápoje a džusy jako výjimka, ne standard. Voda a neslazený čaj jako základ.
Sladkosti mimo každodenní rutinu. Ne „po každém jídle něco malého“, ale opravdu svátečně – např. 1–2× týdně.
Bílkoviny a vláknina v každém jídle:
– kvalitní pečivo, celozrnné přílohy,
– ovoce a zelenina každý den,
– tvaroh, jogurty, sýry, vejce, luštěniny, ryby, libové maso.

b) Být dětem vzorem – jíst stejně, ne „jinak než dítě“

Děti nevyčítají kalorie, ale všímají si rozdílů. Pokud se doma nastaví režim „my si dáme burger a hranolky, ale ty máš nadváhu, tak si dej salát s mozzarellou“, dítě se může cítit:

odmítnuté,
méněcenné,
„porouchané“, protože „já jsem ten problém“.

Takový přístup může vést k narušení vztahu k jídlu, tajnému přejídání, studu za vlastní tělo nebo naopak vzdoru („když jsem stejně špatný, tak to nemá cenu“).

Proto je důležité:

aby rodina jedla podobně zdravě – ne jedno „dietní“ jídlo pro dítě a „normální“ pro ostatní,
aby se o změnách mluvilo v duchu „chceme víc energie, zdraví a síly pro všechny“, ne „protože ty jsi tlustý“,
aby dítě cítilo, že je součástí týmu, ne problém, který je třeba „opravit“.

c) Nehubnout „na sílu“, ale měnit návyky

U dětí je cílem většinou zpomalení přibírání, aby z toho „vyrostly“, ne drastické diety.

Pomáhá:

pravidelnost (3 hlavní jídla + 1–2 svačiny),
společné stolování bez mobilů a TV,
neřešit každé sousto komentářem („ty zase jíš“, „dej si méně“), ale chytře doma upravit nabídku.

d) Pohyb jako součást dne, ne trest

chození pěšky do školy,
venkovní hry aspoň párkrát týdně,
najít aktivitu, která dítě baví (nemusí to být vrcholový sport).

Důležitý je i příklad: pokud dítě vidí rodiče sedět s mobilem a colou, těžko mu vysvětlíme běhání po hřišti.

2. Co mohou dělat školy

Zdravější školní jídelny – méně smaženého, více zeleniny, racionální porce.
Zdravější bufety a automaty – omezit limonády, sladké snacky, podpořit vodu, ovoce, neslazené nápoje.
Více pohybu během dne – krátké pohybové pauzy mezi hodinami, podpora sportovních kroužků, možnost používat hřiště po vyučování.

Školy totiž často formují návyky dětí stejně silně jako rodina.

3. Co může dělat stát a obce

Odborné materiály a strategie upozorňují, že jen „osvěta“ nestačí.

Potřebujeme změnit prostředí – aby nejjednodušší volba byla ta zdravější:

omezit reklamu na nezdravé potraviny cílenou na děti,
zdanit vysoce slazené nápoje a podpořit dostupnost zdravějších variant,
plánovat města, kde se dá bezpečně chodit pěšky, jezdit na kole, kde jsou parky a hřiště,
podporovat preventivní programy v pediatrických ordinacích a školách.

Náklady na léčbu komplikací spojených s obezitou se v Česku odhadují na desítky miliard korun ročně (cca 30 miliard).

Investice do prevence je ve srovnání s tím směšná – ale dlouhodobě nejvýhodnější „obchod“ pro stát i rodiny.

Shrnutí: Proč začít právě dnes

Dětská obezita v ČR dlouhodobě roste, zejména u starších dětí a u těch z hůře situovaných rodin.
Nemoci jako cukrovka 2. typu, vysoký tlak nebo metabolický syndrom se posouvají do stále mladších věkových skupin – a často začínají už v dětském věku nadměrnou hmotností.
Změna neznamená dokonalost, ale maličké kroky: méně sladkých nápojů, více vody, více pohybu, pravidelná jídla, lepší prostředí ve školách a městech.

Každé kilo navíc v dětství je zároveň kousek zvýšeného rizika do dospělosti. Ale každá změna k lepšímu je naopak investice do zdravých třicátníků a čtyřicátníků, kteří nebudou řešit „stařecké“ diagnózy.

Pokud Vás tohle téma zajímá, sleduj nás na facebooku nebo instagramu. V příštím článku se podíváme konkrétně na to, jak poskládat denní jídelníček pro děti – co by nemělo chybět, jak řešit svačiny do školy, co s mlsáním a jak udělat zdravější večeře.

Autor - Patrik Flašar