Pokud se snažíme vést naše děti ke zdravé výživě, měli bychom se zaměřit na zdravé stravovací návyky celé naší rodiny. Děti snadno podléhají vzorovým příkladům svých rodičů. Těžko dětem budeme vysvětlovat, že je zelenina důležitá, když ji sami jíst nebudeme. Pro děti by mělo být rutinou, že celá rodina jí zdravě, ale že si občas můžeme dopřát i něco méně vhodného. Výchova dětí ke zdravé výživě by měla probíhat hrou, aby k ní děti získali citový vztah.
Zejména pro děti do 10-ti let jsou rodiče vzorem, který se snaží napodobovat. Proto je nesmírně důležité, abychom stravu, o které přesvědčujeme naše děti, jedli také my. V rodinách, kde se rodiče stravují zdravě, pravidelně sportují a dodržují spánkový rytmus, nás děti přirozeně následují a považují to za normální a samozřejmé.
Děti si většinou samy jídlo neobstarávají. Pokud mají hlad, sahají po snadno dostupných věcech, co doma najdou. Pokud se doma obklopíme zdravými potravinami, omezíme tak dětem přístup k nevhodným potravinám a jídlům.
Mladší děti touží se zapojit a chtějí nám pomoci. Proto bychom měli co nejčastěji své děti zapojovat do procesů vaření, příprav svačin, nakupování v obchodech i na tržištích s čerstvými produkty. O jídle bychom si měli s dětmi co nejvíce povídat, jak se zavařuje ovoce a zelenina, k čemu jsou dobré vitamíny, kde najdeme bílkoviny apod.
Děti bychom měli vézt ke společnému stolování již od útlého věku. Alespoň 1 denně by se celá rodina měla u stolu sejít. U jídla bychom se však neměli hádat a neřešit závažné problémy. Jídlo by se pro děti mělo stát jistou formou odpočinku. Případné neshody by mohly vyústit až k averzi vůči jídlu.
Dětem není dobré odepírat nebo striktně zakazovat nezdravé potraviny, protože by se pro ně mohly stát vzácnými a tím více k nim tíhnout. Spíše bychom je měli učit tomu, že každé jídlo je zdravé v určitém množství. Dětem určujeme hranice my rodiče. Měli bychom jim však ponechat určitou možnost výběru. Neměli bychom tedy diskutovat o tom, zdali si dají zeleninu nebo ne, ale ponecháme jim volbu, zdali chtějí mrkev nebo okurku? Nakrájenou nebo nastrouhanou?
Děti by neměli mít pocit, že rodiče jejich počínání při jídle úzkostlivě sledují nebo dokonce u jídel, které jim nevoní, aby nad nimi stála maminka s vařečkou v ruce. Neměli by ani poznat, že za snědení jídla dostanou odměnu. Servírujme dětem přiměřené porce a nenuťme je dojídat. Děti mají přirozenou schopnost reagovat na signály nasycenosti, ale i hladu.
Pokud budeme svým dětem neustále nadávat a připomínat jim, jak jsou líné a věčně sedí u počítače, k ničemu to nepovede. Naopak bychom své děti měli více motivovat vézt je k lepším výkonům. Pokud je pochválíme za to, jak pomohli připravit skvělou večeři nebo za to, jak jeli pěkně na kole, určitě se budou snažit o to více.
Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu vyjadřujete souhlas. Více informací
* Výsledky hubnutí se mohou lišit a závisí na metabolismu každého jedince.
Copyright 2023 It's my life!. Všechna práva vyhrazena.